6. část
Kano: "Ano jsem a čím?"
Alec: "Tím, že se mi chceš věnovat."
Kano: "Tím jsem si stoprocentně jistý."
Alec: Usměji se.
Kano: "Tak co by si chtěl podniknout?"
Alec: Pokrčím rameny.
Kano: Přitáhnu k nám toho malého.
Alec: Pohladím ho po hlavičce.
Kano: Začneme ho drbat společně.
Alec: Usměji se na Kanna.
Kano: Oplatím mu ho.
Alec: Obejmu ho.
Kano: Začnu ho ňuchňat v náruči.
Alec: Dám mu hlavu na rameno.
Kano: Dám mu pusinku do vlásků.
Alec: Zazubím se a pohladím ho po zádech.
Kano: Mačkáme se tak ještě chvilku, když do pokoje nakoukne mamka.
Alec: Podívám se, kdo vešel.
Kano: Pozdravím ji.
Mamča: "Ahojky přišla jsem se zeptat, jestli něco nechcete." usměji se na ně roztomile.
Alec: Pousměji se na ní. "Ne já nic. Mockrát děkuji." schovám si zase tvář do Kannova ramene.
Mamča: Zasměji se. "Dobře a jak se tady líbí malému?"
Alec: "Je spokojený."
Mamča: "To jsem ráda a už jste mu dali jméno?"
Alec: "Haji."
Mamča: "To je krásné jméno." sprásknu ruce.
Alec: Trošku sebou cuknu.
Mamča: "Omlouvám se." vyhrknu rychle a jen vidím jak si ho můj miláček jen víc přitiskl na sebe.
Alec: "V pořádku. "Jenom mám menší problém s hlasitými zvuky."
Mamča: "Budu si na to dávat pozor. Už nebudu rušit." jemně se zasměji a vypařím se.
Alec: Pousměji se. "Tvoje mamka je super."
Kano: "Já vím." usměji se a pohladím ho.
Alec: Podívám se mu do očí a pohladím ho po tváři.
Kano: Dám mu pusu na čelo.
Alec: Usměji se.
Kano: "Co teď? Půjdeme k vám nebo budeme tady?"
Alec: "Nechávám to na tobě. Já se přesunu jenom s polštářkem."
Kano: Zasměji se. "Tak zůstaneme zatím tady a pak se kdyžtak přesuneme."
Alec: "Dobře."
Kano: Líp se uvelebím.
Alec: Pohladím ho.
Kano: Usměji se na něj a taky ho pohladím.
Alec: Zopakuji pohlazí.
Kano: Hladíme se navzájem.
Alec: Zavřu spokojeně oči.
Kano: Usměji se. "Chceš si povídat?"
Alec: "Můžeme."
Kano: "Tak začni." uculím se.
Alec: "Máš sourozence?"
Kano: "Ne jsem jedináček." povzdechnu si."
Alec: "Vážně?"
Kano: "K mé smůle."
Alec: "No vydíš já jsem poslední páté dítě."
Kano: "Páté dítě?" řeknu překvapeně.
Alec: "No jo. Rodiče se činili."
Kano: "Našim se asi nechce."
Alec: "Mají tebe."
Kano: "To ano, ale chtěl bych někoho ochraňovat. Ale teď mám tebe."
Alec: "Mě?"
Kano: Přikývnu.
Alec: "Proč mě? Nemusíš mě ochraňovat."
Kano: "Ale já chci."
Alec: "Důvod? CHci znát důvod?"
Kano: "Mám tě rád a mám to v povaze."
Alec: "Máš mě... rád? Máš mě rád?!"
Kano: "Jo." přikývnu nejistě.
Alec: "Opravdu?"
Kano: "Ano." odpovím mu znovu.
Alec: "Vážně jako vážně, vážně?" usměji se.
Kano: "Jo." už se musím zasmát.
Alec: "Já..." kousnu se do rtu. "Mám tě taky rád." zašeptám.
Kano: "To jsem rád."
Alec: Zase se přitulím.
Kano: Dám mu pusu do vlásků.
Alec: Pohladím ho po tváři.
Kano: Nakloním se dám mu do dlaně polibek.
Alec: Podívám se na něj se zvednutým obočím.
Kano: Jen se uculím.
Alec: Usměji se a opřu si čelo o jeho.
Kano: Koukám mu do těch jeho oček.
Alec: Vydechnu.
Kano: Sleduju ho.
Alec: Pohladím Hajiho.
Kano: Kouknu se na toho prcka.
Alec: "No není roztomilý?"
Kano: "Moc. Jako ty."
Alec: "Já nejsem roztomilý."
Kano: "Ale pro mě jsi a moc."
Alec: Zčervenám.
Kano: Jemně se zasměji.
Alec: Bouchnu ho do ramene.
Kano: "ale copak mě biješ?"
Alec: "To máš za ten smích."
Kano: Taky do něj jemně strčím.
Alec: Nafouknu se.
Kano: Přitisknu si ho k sobě.
Alec: Nechám se.
Kano: Začnu ho pořádně ňuchňat. "ale je to pravda a pro mě to bude vždy jen pravda."
Alec: Pohladím ho po tváři a zajedu rukou do vlasů.
Kano: "Uděláš mi na té hlavě něco nového?" zeptám se.
Alec: "Když já nevím. Ještě jsem se na nic nepodíval."
Kano: "Tak si zatím můžeš něco vyzkoušet. Třeba si to někde viděl."
Alec: "Dobře." povzdechnu si.
Kano: "Ale já tě nenutím." ujistím ho hned.
Alec: "Ne, ale já ti chci udělat něco, co se ti bude líbit a ne nějaký můj chabý výtvor."
Kano: "Tak dobře." nechám to být.
Alec: "Promiň."
Kano: "Mě to nevadí. Já to jen zkoušel."
Alec: Sklopím pohled.
Kano: "Ale no tak zlatíčko." zádičkách.
Alec: "Hmm?"
Kano: "Nebuď smutný."
Alec: "Nejsem."
Kano: "Tak nedělej takový kukučík." uculím se.
Alec: "Jaký?"
Kano: "Smutný nebo provinilý. Mám rád když se aspoň usmíváš."
Alec: Zkusím se usmát.
Kano: "To je v pořádku pokud ti to nejde."
Alec: Obejmu ho kolem krku. "Já jenom chci, aby se ti ten účes líbil."
Kano: "Určitě se mi bude líbit."
Alec: "A co když ne?"
Kano: "To se nestane."
Alec: Políbím ho do vlasů.
Kano: Nechám ho.
Alec: Usměji se.
Kano: "Nechceš si něco pustit?"
Alec: "Můžeme. A můžu mít otázku?"
Kano: "Ano? Jen se ptej." pobídnu ho.
Alec: "Řekl si, že mě máš rád... Máš mě rád jako kamaráda?"
Kano: Překvapeně se na něj zadívám. "Ne nemám tě rád jako kamaráda. Miluji tě jako osobu." upřesním mu a usměji se.
Alec: Pousměji se. Stulím se k němu a dám mu hlavu do klína.
Kano: Začnu ho vískat ve vláskách.
Alec: Usměji se. "Co si pustíme?"
Kano: "Nevím. Mám všechno." řeknu.
Alec: "Pusť něco, co jsi ještě neviděl."
Kano: Zasměji se. "A jak mám vědět co si neviděl."
Alec: "To je jedno."
Kano: "Pustíš mě?"¨
Alec: "Nevím."
Kano: "Tak nic nebude."
Alec: Odkulím se.
Kano: Pohladím ho a vstanu.
Alec: Koukám na něj.
Kano: Dojdu ke skříňce a vytáhnu seznam.
Alec: Posadím se.
Kano: Vrátím se k němu.
Alec: Hned se přitulím.
Kano: "Tak vybírej." podám mu sešit.
Alec: Podívám se na nějakou stranu a ukážu na film.
Kano: Zase vstanu a dojdu zapnout televizi. Vezmu dívko a dám ho dovnitř přehrávače.
Alec: Když se vrátí, přitulím se.
Kano: Obejmu ho a trošku si ho poupravím.
Alec: "Nevadím ti?"
Kano: "Ne. proč by si měl?"
Alec: "Jenom se ptám. Pro jistotu."
Kano: "Neboj se."
Alec: "Mám tě rád."
Kano: Usměji se a pohladím ho.
Alec: Začnu se dívat na film.
Kano: Taky se do něj zakousnu.
Alec: Občas se zasměji.
Kano: Usmívám se.
Alec: Na konci filmu svojí pozornost znouvu přesunu na Kana.
Kano: Kouknu se na něj jedním očkem.
Alec: Pousměji se.
Kano: Pohladím ho.
Alec: Zavrním.
Kano: Usměji se a zopakuju to.
Alec: Zavřu očka a užívám si to.
Kano: Drbu ho jak pejska.
Alec: Po nějaké době se zavrtím.
Kano: Kouknu se na něj co potřebuje.
Alec: "Můžu poprosit o něco k pití? Stačí mi voda."
Kano: Opatrně vyskočím na nohy a odběhnu dolů.
Alec: Vstanu a jdu za ním.
Kano: V kuchyni vytáhnu sklenku. Pak seběhnu do sklepa.
Alec: Posadím se v kuchyni na židličku.
Kano: Přijdu s třemi džusy. Kouknu se na něj a dám mu na výběr.
Alec: Na jeden ukážu.
Kano: Podám mu ho a ty dva odnesu.
Alec: "Děkuju."
Kano: "Nemáš zač. Stačilo mi říct hned."
Alec: Zavrtím hlavou a napiju se.
Kano: Nechám ho a sednu si naproti.
Alec: Usměji se na něj.
Kano: "Půjdeme?"
Alec: "Kam?"
Kano: "Do pokoje."
Alec: Přikývnu a zvednu se.
Kano: Následuji ho a jdeme do pokoje.
Alec: Posadím se na postel.
Kano: Sednu si před něj.
Alec: Obejmu ho.
Kano: Nechám ho. "Co teď?"
Alec: Pokrčím rameny.
Kano: Povzdechnu si.
Alec: "Mohli by jsme jít k nám a podívat se na tu laborku."
Kano: "Dobře." přikývnu.
Alec: "Nebo jestli nechceš.."
Kano: "Mě to nevadí." usměji se.
Alec: Vstanu.
Kano: Taky se postavím. Zatáhnu ho do šatny. Vytáhnu teplou mikinu a podám mu ji.
Alec: "Na co?"
Kano: "Aby si mi nezmrzl." usměji se.
Alec: "Aha... Vždyť jsou to jenom dva domy."
Kano: "To je jedno." obleču mu ji nakonec já.
Alec: Zčervenám. "Děkuji."
Kano: Pohladím ho a ještě ho zamotám do šály.
Alec: "Vždyť se upeču." zaskučím.
Kano: "Grilovaný Alec." zasměji se nad tím.
Alec: Uraženě ho šťouchnu.
Kano: Zabalím ho ještě do dlouhého kabátu a narazím mu pandí čepku. Ještě mu začnu dávat rukavice.
Alec: "Tohle už je přehnané." zavrtím se a snažím se, sundat si alespoň šálu.
Kano: Zase mu ji namotám a něco hodím na sebe. Pak ho chytnu za ruku a vedu ven.
Alec: "Jsem jak koule."
Kano: "Roztomilá kulička."
Alec: "Ale pořád kulička. A ty jsi jenom na lehko!"
Kano: "Já si vezmu dole ještě bundu."
Alec: Přikývnu a došourám se ke dveřím.
Kano: Jdu za ním. Z věšáku si vezmu budu a dám si čepku.
Alec: Prohlédnu si ho.
Kano: Usměji se na něj.
Alec: "Rukavice si nevezmeš?"
Kano: Vytáhnu je z kapsy.
Alec: "A šálu." Uchechtnu se.
Kano: Vytáhnu ji z druhé kapsy.
Alec: "Nasadit."
Kano: Omotám si ji a pak ho chytnu za ruku.
Alec: Stisknu mu ji.
Kano: Usměji se a vyjdeme ven.
Alec: Oklepu se.
Kano: "Vidíš? Je dobře, že sem tě tak zabalil."
Alec: "To jo." Usměji se a táhnu ho domů.
Kano: Nechám se.
Alec: Odemknu a nechám ho vejít.
Kano: Vlezu tam a stáhnu ho sebou.
Alec: Se smíchem za sebou zavřu.
Kano: Začnu si ho zase vybalovat.
Alec: Usměji se na něj a pak já svléknu jeho.
Kano: Nechám se a usměji se na něj.
Alec: Všechno pověsím. "Prcek!"
Kano: "Má tam ještě rodiče." uklidním ho.
Alec: Přikývnu.
Kano: Vezmu ho zase za ručku a táhnu ho do pokoje.
Alec: Nechám se táhnout
Kano: Otevřu a vejdu s ním.
Alec: Posadím se ke stolku.
Kano: Sednu si k němu.
Alec: Vytáhnu nám sešity.
Kano: Vezmu si svůj.
Alec: Začnu mu diktovat.
Kano: Zase začnu psát trochu čitelněji.
Alec: "Zase ti tam chybí tečka."
Kano: Rychle ji tam ťuknu.
Alec: Spokojeně kývnu a pokračuji.
Kano: Dál píšu.
Alec: Po hodince přestanu.
Kano: Kouknu se na něj.
Alec: "Dáš si něco?"
Kano: "Ne děkuju."
Alec: "Vážně?"
Kano: Přikývnu.
Alec: Opřu se o něj.
Kano: Obejmu ho jednou rukou.
Alec: "Kdy jdeš dneska domů? Nebo zůstaneš?"
Kano: "Klidně tu zůstanu, pokud mě nevyhodíš." uculím se.
Alec: "Proč bych tě měl vyhazovat?"
Kano: Pokrčím rameny.
Alec: "Nechci tě vyhodit."
Kano: "Dobře tak já se ti sem nasáčkuju."