Couple of unitato

Alec: "Tvoje volba."

Kano: Nechám to být a dál píšu. Asi kolem deváté se podívám na hodiny. "Jejda."

Alec: "Panebože!" Vyletím na nohy a začnu házet učebnice do tašky.

Kano: "Nechceš tu přespat?" sleduju ho.

Alec: "Proč?"

Kano: "Je hodně pozdě."

Alec: "Zvládnu to domů."

Kano: Zamračím se. "Co když tě někdo přepadne?"

Alec: Zvednu obočí.

Kano: "No co." odfrknu si.

Alec: "Stejně budeš šmírovat oknem."

Kano: "Ale i tak."

Alec: "Je mi to jedno. Zítra ve škole se domluvíme na další schůzce." Pousměji se a opustím pokoj.

Kano: Zamračím se na něj a hned jdu za ním.

Alec: Obuju se. "Tak zítra. Ahoj."

Kano: Rychle se obuju a vezmu si bundu.

Alec: "Kam jdeš?"

Kano: "Přeci tě doprovodit ne?" usměji se a zapnu si bundu. Už docela mrzne.

Alec: Povzdechnu si.

Kano: Jdi vedle něj.

Alec: Prohlížím si ho.

Kano: "Klidně se můžeš ptát jestli tě něco zajímá." brouknu a vypustím páru z úst.

Alec: "Ne a tebe něco zajímá?"

Kano: "Hodně věcí mě zajímá, ale ptát se nebudu. Nerad se ptám." usměji se.

Alec: "Mě to nevadí."

Kano: "Seš si jistý? Jen upozorňuji, že rád šťourám."

Alec: Přikývnu.

Kano: "Proč si ubližuješ?" zeptám se na věc co mě nejvíc zajímá.

Alec: "Řeknu ti to až nebudeme na ulici a budeme mít víc času."

Kano: "Tak zítra po škole?" navrhnu hned.

Alec: "Tak jo."

Kano: Dojdeme k němu.

Alec: "Tak, děkuju za doprovod."

Kano: "Není zač." usměji se a zamávám mu. "Tak zase zítra."

Alec: "Jo. Zítra." mávnu mu a jdu domů.

Kano: Jen jak zavře dveře, otočím se a jdu domů.

Alec: Zaběhnu k sobě do pokoje.

Kano: Skočím si do koupelny a pak zapadnu do postele.

Alec: Odhodím tašku a sednu si do kouta.

Kano: Jen jak mi dopadne hlava, usnu.

Alec: Natáhnu se po žiletce.

Kano: Párkrát se v noci vzbudím.

Alec: Když se trochu vzpamatuji převléknu se a jdu si lehnout.

Kano: Nakonec se posadím a koukám do tmy.

Alec: Ráno se vzbudím akorát. Vypnu budík a nachystám se do školy.

Kano: Nakonec neusnu a tak se připravím do školy. Když je čas na snídani, sednu dolů a něco si připravím.

Alec: Bez snídaně jdu do školy.

Kano: Vezmu si velkou svačinu a pomalu se vydám do školy.

Alec: U budovy zpomalím.

Kano: Dám si sluchátka a vydám se do školy.

Alec: Posadím se ve třídě.

Kano: Do skříňky si dám bundu a vezmu si nějaké věci.

Alec: Připravím si věci na hodinu.

Kano: Pořád se sluchátky projdu chodbou. Všichni se na mě dívají, ale ignoruji to. Zapadnu do třídy.

Alec: Opřu si hlavu o lavici a zavřu oči.

Kano: Odložím batoh a dojdu k Alecovi.

Alec: Zvednu hlavu a podívám se na něj.

Kano: "Dobré ráno." usměji se na něj.

Alec: "Dobré."

Kano: "Neměl si včera problémy?" strachuju se a opřu se o vedlejší lavici.

Alec: "Ne. Nikdo nebyl doma."

Kano: Překvapeně zamrkám. "Aha." vypadne ze mě chytře.

Alec: Pokrčím rameny.

Kano: "A ten dnešek?" načnu.

Alec: "Můžeme."

Kano: "Dobře." spokojeně kývnu a usměji se.

Alec: Pousměji se.

Kano: Všimnu si, že je pousmál, tak se zaculím.

Alec: Zavrtím nad ním hlavou.

Kano: "Copak?" zeptám se zvesela.

Alec: "Ale to nic."

Kano: Povzdechnu si, ale nechám to být.

Alec: "Ještě něco."

Kano: "Jak si se vyspal?" zeptám se jen tak.

Alec: "No... Dobře." pousměji se. "A ty?"

Kano: "Blbě." pousměji se a kouknu se ke dveřím, do kterých vejde učitel.

Alec: Zmlknu a otočím se k tabuli.

Kano: Přesunu se k lavici.

Učitel: "Vy si nemusíte sedat." ukážu na nového studenta. "Zjistíme si, jak jste daleko s učivem." pozvu ho k tabuli.

Alec: Otevřu si sešit.

Kano: Zničeně dojdu k tabuli.

Alec: Začnu si opakovat, kdyby mě učitel vyvolal.

Kano: Týrá mě celou hodinu. Ke konci mě konečně propustí, a když zjistí kolik je, začne si s námi povídat.

Alec: Pousměji se a zaklapnu sešit.

Kano: Zhroutím se do lavice a vydechnu.

Alec: Podívám se na něj a zvednu obočí.

Kano: Zavřu oči a učitele už ignoruju. Myslím, že sem si ho užil až až.

Alec: Začnu se dívat z okna.

Kano: Konečně zazvoní a on odejde.

Alec: Po škole čekám na Kana venku u brány.

Kano: Obleču se a vyjdu ven.

Alec: Opřu se o zeď za mnou a zavřu oči.

Kano: Přijdu k němu.

Alec: Otevřu jedno očko.

Kano: Usměji se na něj.

Alec: Odlepím se od zdi. "Ke komu jdeme dneska?"

Kano: S úsměvem pokrčím rameny.

Alec: "Mně je to taky jedno."

Kano: Povzdechnu si. "Kde ti bude příjemněji?" zeptám se.

Alec: Pokrčím rameny. "Nechávám to na tobě."

Kano: "Ale no tak..." zarazím se.

Alec: "Co?"

Kano: "Ale nic, ale málem sem ti tak zase řekl."

Alec: "Aha. Můžeme jít ke mně."

Kano: "Dobře." usměji se a pomalu se tam vydám.

Alec: Když zastavíme, odemknu a nechám ho vejít.

Kano: Vejdu a vyzuji se.

Alec: "Dáš si něco?"

Kano: "Ne, děkuju."

Alec: "Nahoru po schodech a doleva."

Kano: Kývnu, ale počkám na něj.

Alec: Otevřu mu dveře.

Kano: Vejdu a kouknu se kolem sebe.

Alec: "Já vím je to trochu víc depresivní, ale mě se to líbí." Podívám se na černé stěny s bílou malbou.

Kano: "To si kreslil ty?" zeptám se a rozhlídnu se.

Alec: Přikývnu. "Zkoušel jsem to."

Kano: "Je to náhodou pěkné. Nebojíš se tu?"

Alec: "Měl bych?"

Kano: "Nevím. Já nemám rád tmu, ale tady se mi líbí."

Alec: Pousměji se. "Posaď se kam chceš."

Kano: Sednu si na polštářek co tam má.

Alec: Vytáhnu sešity.

Kano: Taky si vytáhnu vše potřebné. "Odpovíš mi včerejší otázku?" zkusím.

Alec: "A já doufal, že na to zapomeneš." povzdechnu si.

Kano: "Nemusíš mi to říkat."

Alec: "Vážně?"

Kano: Přikývnu. "Nerad věci páčím, i když mě zajímají."

Alec: "Zajímátě něco o někom, když ho ani neznáš?"

Kano: Přikývnu.

Alec: "Zajímavé."

Kano: "Proč?"

Alec: "Prostě mi to přijde zajímavé."

Kano: "Mě ani ne. Chtěl bych o tobě něco vědět." řeknu.

Alec: "O mně? Proč zrovna já?"

Kano: "Nevím. Sám nevím." pousměji se.

Alec: "A co by tě zajímalo?"

Kano: "Všechno." uculím se.

Alec: "Ptej se."

Kano: "Něco mi řekni. Nemusíš ani nic říkat. Zatím to nějak přežiju." usměji se.

Alec: "Vystřídal jsem už tři střední. Baví mě čtení a hudba. Jsem rád doma, protože no.. řekněme, že od určité doby nemusím nikam do společnosti."

Kano: Zvednu jedno obočí.

Alec: "Dej mi minutku." nadechnu se. "Už je to dlouho."

Kano: "Nechám to na tobě. Vždycky tě budu poslouchat." usměji se.

Alec: "Začalo to, když jsem potkal jednu partu na základce. Bylo mi patnáct. Oni jeli v drogách, marihuana a alkohol. Nechal jsem se do toho zatáhnout, ale rodiče mě v čas vysekali. Potom na první střední jsem se skamarádil s jedním klukem. Byli jsme nerozlučná dvojka. Všude sme byli spolu. Nakonec jsme spolu začali i chodit." Smutně se pousměji. "Bylo to dokonalé. Byli jsme podle všech ideální pár. Ve všem jsme se doplňovali. Potom jsem kvůli učitelům přestoupil na druhou střední. Tam jsem začal mít deprese. Chvíli jsme to řešili s rodiči antidepresivy, ale nezabíray. Tak jsem se začal řezat. Hirovi se to nelíbilo. Bral mě ven. Chtěl mi pročistit hlavu. Jednou, když jsme se vraceli z kina.. Hiro řídil a na křižovatce na smetl kamion. Já přežil. Sice o vlásek, ale přežil. Hiro ne..." Složím hlavu do dlaní. "Jeho rodiče mi to dávali za vinu dlouhou dobu, potom jsme se odtěhovali sem. Chtěl jsem nechat Hira být a odpoutat se od toho zážitku, ale noční můry a deprese mi zůstaly." podívám se na něj a snažím se potlačit slzy.

Kano: Přisunu se k němu blíž a obejmu ho. Nic neříkám a jen ho začnu hladit po zádech.

Alec: Obejmu ho. Zabořím mu tvář do ramene.

Kano: Dál ho hladím.

Alec: "Děkuju."

Kano: Pousměji se.

Alec: Odtáhnu se.

Kano: "Klidně se vyplakej pokud chce." jemně se na něj usměji.

Alec: "Ne."

Kano: "Dobře." přikývnu.

Alec: Pokusím se o úsměv.

Kano: "Nemusíš to zkoušet." pohladím ho po vláskách.

Alec: "Nejde mi to, protože jsem se dlouho neusmíval."

Kano: "To je v pořádku."

Alec: Pousměji se.

Kano: "Ale tohle umíš." ukážu na něj.

Alec: Přikývnu.

Kano: "Aspoň něco ne?" usměji se.

Alec: "Jo." vydechnu. "Tak pokračujeme?"

Kano: "Ještě dotaz?" zkusím.

Alec: "Ano?"

Kano: "Co tvoji rodiče?"

Alec: "Co s nimi?"

Kano: "No jak to říct." zamyslím se. "Jak to berou?"

Alec: "Co?" Stále nechápu.

Kano: Kouknu se na jeho ruce.

Alec: "Aha, tohle. Neví o tom." pokrčím rameny.

Kano: Povzdechnu si.

Alec: Šťouchnu do něj.

Kano: "Ano?" zeptám se.

Alec: "Netvař se jak kakabus."

Kano: Vypláznu na něj jazyk.

Alec: Taky ho vypláznu.

Kano: "Tohle ti jde taky?" utahuju si z něj.

Alec: Odfrknu si.

Kano: Usměji se. "Tak můžeme pokračovat."

Alec: "Dobře." přišoupnu se k němu blíž.

Kano: Otevřu sešit a začnu zase psát to co mi začne diktovat.

Alec: Nakukuji mu přes rameno.

Kano: Kousek to oddálím, aby na to viděl.

Alec: "V pořádku."

Kano: Dál píšu.

Alec: Chytnu ho za ruku a vrátím ho o jedno slovo dozadu. "Chybí ti tu těčka."

Kano: Odfrknu si a udělám ji tam.

Alec: Tiše se zasměji.

Kano: "Radši diktuj." brouknu.

Alec: Pokračuji.

Kano: Dál píšu. Když napíšu čtyři stránky, přestanu.

Alec: "Není toho moc?"

Kano: "Však to se poškrtá." usměji se.

Alec: Pousměji se.

Kano: "Tak co dál?"

Alec: "Podívám se."

Kano: Počkám.

Alec: "Tak dneska máme hotovo. To další je hodně dlouhé a nechal bych to asi až na víkend."

Kano: "Dobře." kývnu a zavřu sešit.

Alec: "Chceš ještě něco dělat?"

Kano: "Nevím, ale asi ne."

Alec: "Takže jdeš domů?"

Kano: Zavrtím hlavou.

Alec: "Hm?" zvednu obočí.

Kano: Uculím se.

Alec: Posadím se vedle něj. "Nechceš něco k pití? Nebo k jídlu?"

Kano: "Ne já jsem v pořádku a ty?"

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: Přikývnu. "Tak co teď?" nadhodím.

Alec: "Můžeme si něco zahrát. Nebo si povída. Kouknout se na film, jít ven..."

Kano: "Ven?" řeknu překvapeně.

Alec: "Můžu to zkusit."

Kano: "To je v pořádku." usměji se. "Co by sis chtěl zahrát?"

Alec: "Mám tu karty."

Kano: "Nechám to na tobě. Povídat? Nevím o čem bychom si povídali." zamyslím se.

Alec: "Tak si dáme ty karty."

Kano: "Co umíš?" usměji se.

Alec: "Prší, canastu... Je toho hodně."

Kano: "Tak něco vyber. Umím skoro všechno." pobídnu ho.

Alec: "Třeba prší."

Kano: Kývnu.

Alec: Dojdu pro karty.

Kano: Ještě se kouknu po pokojíku.

Alec: Rozdám nám a podívám se na něj.

Kano: Vezmu si je a letmo je prohlédnu. Pak se na něj podívám. "Začni." brouknu.

Alec: Začnu hrát.

Kano: Hrajeme dokud nevyhraje. Usměji se na něj.

Alec: Pousměji se na něj a rozdám znova.

Kano: Zase vyhraje.

Alec: Zatleskám si.

Kano: Zasměji se a přidám se k němu.

Alec: "Dáme si ještě hru?"

Kano: "Můžeme." usměji se.

Alec: Rozdám. "Začni."

Kano: Začnu, ale stejně zase vyhraje.

Alec: Konečně se mi podaří usmát.

Kano: Překvapeně se na něj zadívám.

Alec: "Copak?"

Kano: "Ale nic." uculím se. "Tak co dál?"

Alec: "Chceš odvetu?"

Kano: "Můžeme." zasměji se.

Alec: "Tak rozdávej."

Kano: "Proč já?"

Alec: "Já rozdával teď."

Kano: "Můžeš rozdávat dál." pousměji se.

Alec: "Bolí mě ručky."

Kano: "To ti nesním." zasměji se, ale začnu míchat a rozdám.

Alec: "Ale opravdu!"

Kano: "Tak už nebudeme hrát?"

Alec: "Budeme!"

Kano: Překvapeně zamrkám.

Alec: "Bolí mě, protože jsem dlouho míchal."

Kano: zvednu jedno obočí.

Alec: Zamrkám na něj.

Kano: Povzdechnu si a vezmu si svoji hromádku.

Alec: Podívám se na karty a usměji se.

Kano: Kouknu se na něj.

Alec: "Začínám?"

Kano: Přikývnu.

Alec: Vyhodím eso.

Kano: Dám ho tam taky.

Alec: Zamračím se.

Kano: Pobaveně ho sleduju.

Alec: Kousnu se do rtu.